Všude je něco – 1.část
Všude je něco – 1.část
Tak jsem si sedla po dlouhém dni k telce, kde v pozadi běží pořad Prostřeno. Dítko mi možná i usne,ale zatím svádí boj s promítací hračkou, hraje si s ní, různě jí natáčí a promítá si to na dveře, zeď i podlahu. Mě se to za pár minut přestane bavit, hlavně ty rány, jak tím bouchá o postýlku a sundám to. Po obýváku mi plápolají 3 svíčky vůně vanilky v různých svícnech a tím jsem si navodila příjemnou atmosféru i přesto, že mi tu hučí myčka.
Minulý týden mi pošťák dovezl balíček, byl nějaký smutný a bez nálady (zase) a tak jsem se ho ptala, co se stalo, že je smutný. Postěžoval si na to, jak pošta (nějaký nový tydýt nahoře) změnil již zaběhnutý a fungující systém a teď vůbec nestíhá rozvážet balíčky. Pošta nepřijme lidi,ale naopak, těm co zbyli ještě přidali práci a lidi jsou unavení a otrávení nejen z toho, že to zkrátka nemůžou zvládat,ale i proto, že si pak lidi čekající na balíček, tedy zákaznáci více a více stěžují na poštách, že jim balíček doručený nebyl, jak by měl být. Naprosto jsem s ním souhlasila a rozjeli jsem dialog. Libilo se mi, že zastával názor, že si myslí, že nějaký nový manager chce ušetřit, proto, aby měl na svůj barák a luxusní vůz, ale lidi se mají pak úpřetrhnout a chodit domů v noci, jen, aby měl nový manager luxus život. Kývala jsem souhlasně a dodala, že tak to bývá a že by si každý takovýchle manager měl nejprve vyzkoušet práci od píky, práci lidí, kterém bere od úst a ztěžuje jim život. Pán se evidentně potřeboval svěřit, protože došel k autu,ale stále hovořil. Nechala jsem ho a věrně jsem mu naslouchala, jak nevemou navíc lidi, že ani auta nechtějí koupit a že snad (jak jsem pochopila) se teď balíky sváží jinam a odtamtud řidiči dojíždějí někdy až v 10, 11, nebo i ve 12 hodin a na rozvoz mají třeba i 200 balíků a v 17 hodin už musí být se zbytkem na poště, aby si je mohli majitelé, kteří nebyli zastiženi doma vyzvednout sami. Tím pádem řidiči nemohou dělat ani přesčas, který by jim třeba proplatili, i když fakt je ten, že by jim to prý ani neproplatili. Takže nějaký chytrolín dal defakto řidičům více balíků,ale kratší dobu na rozvoz. No, to by nezvládl ani Superman. Je to hrozné, jak se dnes se zaměstnanci zachází. Popřála jsem pánovi, ať je lépe a já odešla domů s balíčkem a pán odjel.
Večer pak ve zprávách zrovinka říkali o poštačkách, jak si stežují přesně na to, že jich je málo,ale práce mají více a více. Vzpoměla jsem si na pána. Druhý den jsme s dítkem jeli na nákupy s plánem, že koupím i pro sebe nějaké teplější oblečení, především rolák. Rolák jsem si nekoupila, neboť mé dítko bylo nevrlé a nechtělo sedět, ale zrovna mělo chuť chodit, takže jsem nemohla nic. Zabrousili jsme tedy do dětského koutku s pocitem, že se dítko malinko pobaví a unaví. Bohužel, do bazénku s míčky pro nejmenší se vrhali starší děti a jejich rodiče to měli zcela na háku, že by mohly ohrožovat děti malinké, takže když třetí takové dítko sjelo po klouzačce na holčičku a mé dítko, tak jsem to nevydržela a řekla jsem ŽE NENÍ NORMÁLNÍ, ŽE MOHL HOLČIČCE A MÉMU DÍTKU UBLÍŽIT A ŽE TOHO MÁM DOST,aby to slyšeli i případní rodiče. Jeden tatínek seděl hned vedle mě a byl to jeho syn, a neřekl mu ani slovo, jen mlčel. CHLAP, co jiného??? IGNORANT A SOBEC - TOHLE NIKDY NEPOCHOPÍM. Měl štěstí, že neřekl nic mě, protože to by jsem mu dala, tak, že by se začal stydět. Takže jsem museli odejít. Měla jsem strašnou chuť si koupit knížku. Koupila jsem si knihu, kterou napsal Ráth z vězení, protože jsem si koupila Reflex, kde jsem ho vůbec nepoznala,a až u pokladny jsem si všimla, že je tam jeho jméno a tak jsem si přečetla kousek z knihy, neboť to bylo přílohou časopisu. Musím říci, že jsem to četla z dychtivostí, neboť jsme byla napnutá, co se vše dovím. Co se mi líbilo, byl fakt, jak po dobu jeho pobytu zjistil, že my obyčejní občané zbytečně platíme za mnoho zbytečně zavřených vězňů, kteří nedělají nic, a mají jídlo a teplo, zatímco někteří lidé ani toto nemají. Psal o tom, jak by bylo lepší, kdyby tito většinou zlodějíčkové byli v domácím vězení, nebo, kdyby se nějak ve vězení zaměstnali, třeba pěstováním nějakých plodil, či se starali o dobytek. protože takto nedělají nic, platíme to my a když se dostanou ven, tak zase něco ukradnou, a jsou natotata doma u svých kamarádů a rodiny ve vězení. Stěžoval si na hygienu, která je možná 2 týdně, což musím souhlasit je hnus, a i ve vězení by měl fungovat základ jakým hygiena je. Líbil se mi tento jeho reálný poznatek, protože, kdyby v cele nebyl, takový poznatek by nikdy neměl a bylo by mu to putna stejně jak mu to putna do té doby bylo a stejně jak je to putna ostatním politikům. V knihkupectví jsem se zeptala: Máte Rátha?" Pán za pokladnou se zeptal: Koho?" a já se musela smát. když jsem vysvětlila kdo to je, pán pochopil a nasměroval mě k novému spisovateli. Hned mě zajímalo, na kolik si Rath cenní svou knihu. Stála 199 czk.
"No, sice to není moc, ale i tak mě ty dvěstovky bolí", říkala jsme pánovi a smála se. "Mohl ten výtěžek z prodajných knih dát potřebným, třeba nemocným dětem, ale pochybuji o tom", ještě jsem dodala. Pak jsme koupili kšandičky a nějaký nákup domů. Dlouhou dobu jsem na pultech neviděla naložený hermelín a já na něj měla fakt chuť a kupodivu jsem v jednoum supermarketu, kde jsme nekoupili jsme ho našla, dokonce dva druhy. Jeden normoš v malých kouskách a druhý typ byl i s rybou. Vybrala jsem si druhý typ, protože jsem ho ještě neměla a byla jsem spokojená. Těšila jsem se, jak si ho doma vychutnám. Po příjezdu, když jsem vše vybalila, postarala se i dítko, a já měla už čas pro sebe, jsem se s chutí a slinami snad i na kolenou jsem hermelín otevřela. Vydalo to zvuk, jako, když otevíráte minerálku a olej bublal jak to bylo pod tlakem, divila jsem se co to jako je. No nic, hermoš byl zkažený a já měla po chuti i náladě, té pozitivní. 
Takže zase nic, žádnej hermoš.
......píši pokračování....... MMLJ