Kdo si nežbrblá, není Čech
Kdo si nežbrblá, není Čech
Včera i dnes jsme měli dlouhý den. Musela jsem do Motola na kontrolu, do banky, nakoupit apod. Počasí je na prd. Člověk by nejraději spal nebo si uvařil hrnek kakaa a zkoukl nějaký pěkný film, který by v něm zanechal nějaký pocit, nejlépe pozitivní. Po dlouhé době se mi v bance věnovali hned 3 zaměstnanci najednou a musím říci, že to bylo milé.
V nemocnici to bylo také fajn, tím myslím pana doktora, ovšem ježibaba na infu okénku, to už je jiná kapitola. Když jsem se jí zeptala, kde je oddělení, které hledám, neboť jsem si nebyla jista, poslala mě do pavilonu A a ještě do mínus jedničky. Bylo mi to divné, měla jsme pocit, že jsem naposledy šla přesně na opačnou stranu a i do jiného patra. Měla jsem pravdu. Po té co jsem dala na nasměrování paní jsem zjistila, mě poslala na oddělení nahánějící hrůzu!!!!!! Takže jsem otočila kočárek a s nadávkami pod vousy (jak se říká) jsem přivolala výtah a šla jsem instinktivně dle mého pamatováka. Stále jsem si žbrblala pro sebe, že paní je tam k ničemu a nevím a co tedy dělá na informacích, že by bylo lepší, kdyby doma pekla buchty. Proboha, když ona vás pošle skoro na kremaci! 
Nepříjemný zážitek, fuj.
Ale pan doktor mě moc potěšil, pochválil mě, že vypadám moc dobře, že se za mmou otočil i jeho kolega a to prý co říci (naposledy jsme měla 48 kilo,neboť mi EX dělal naschvály a problémy a tak jsme měla opravdu dost těžké období, ale teď se dávám dohromady a mám 52 kg). Tak to bylo moc pěkné a mě se chtělo zpívat a taky že jo, v autě jsme si s mým dítkem pustili Michaela Jacksona
blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-smile.gif" name="obrázky18" alt="Usmívající se" align="BOTTOM" width="18" height="18" border="0"> a já zpívala a zpívala a občas nadávala na okolní řidiče, kteří jsou bezohlední. Ale bylo mi dobře.
Dnes jsme také byli v bance a pak jsme si šli do dětského koutku v nákupním centru, neboť jsem to dítku slíbila a já jsem si chtěla dát kávu a sledovat mou ratolest jak si hraje a je spokojené. Ovšem, když jsme přišli blíže, nechápala jsem co jsme viděla. Tam, kde dříve byly židličky a stolky a kde si klidně mohlo sednou velké množství maminek i s kočárky, tam nyní je pizzerka a tím pádem se prostor na sezení, kde jste si dala kávu, kterou jste si koupila v okolních restauracích (neboť zde nebyla podmínka, že si něco musíte dát, aby jste mohla židličky využít a být dítku nablízku) zmenšil a maminek se tam vejde daleko méně a kočárky snad jen tři. No hrůza, byla jsme zklamaná a zároveň naštvaná, že opět tady někdo udělal chybu (pro maminky), ale dobře pro svou kapsu!!!!!! Zeptala jsme se paní, která tam má děti hlídat, pokud je tam za poplatek ponecháte, kdo tento nápad vymyslel a naivně jsme si myslela, že můj pocit semnou sdílí. Prdlajs, paní byla nadšená, jak je to super a že si to lidi chválí. Ovšem jací lidé, to mi už neřekla. Jasně, že si to chválí majitel pizzerky, že a ještě více ten, kdo ten prostor pronajímá? Je mi z tohohle čechismu, nebo jak to mám říci zle. Češi jsou prodejní, byly a budou. Já taková nejsem, nebyla jsem a nebudu nikdy. A nikdy se za to nebudu stydět, naopak se k tomu hrdě hlásím. Bylo mi líto mého dítka, že do koutku nemůžeme, neboť nemáme si kam sednout a zaparkovat kočár, který musíte mít i s taškou nablízku, kvůli krádeži. Češi jsou sobci, ne všichni samozřejmě, ale v globálu jsou, můj názor. Odešla jsme zklamaná i naštvaná a zase jsem si žbrblala, jak je ten svět hnusnej. U vstupu k výtahu jsme potkala jinou maminku, která si také žbrblala, jak jsou ty dveře blbé a velké a těžké a mě bylo dobře, že vím, že nejsem sama, kdo taky na ty dveře nadával. 
Vzájemně jsem si dveře přidržely, ovšem já měla pocit, že jsem paní přejela nohu mým kočárkem, ale když jsem se jí s lítostí ptala, zapřela to. Ale myslím si, že jsem jí tu nohu přejela. Omlouvám se. Pak jsme šla na toalety, a vzhledem k tomu, že jsme byla s kočárkem, musela jsem si nechat pootevřeno, aby na mě dítko vidělo, já na ně a také na tašku. A žbrblala jsem si znovu protože jsem zjistila, že v kabince došel papír. No, ještě, že jsem měla kapesníčky. Poté jsme šli vyzvednou cédéčka,která jsem si objednala přes net. Pánovi jsme řekla o co jde, mé jméno a on chtěl číslo objednávky. Pamatovala jsme si ho,možná i proto, že bylo jednoduché, bylo to 101010 (3x 10 tka). Pán měl u ucha mobil a hovořil, já vůbec netušila, zda hovoří ke mě, nebo do mobilu, neboť když jsem mu číslo objendávky řekla, odpovídal tak, že jsem nevěděla, zda mluvím s marťanem.
Řekla jsme mu tedy:
já - "101010"
on - "jak?"
já - "telefonujete, nebo mluvíte ke mě?"
on - "k vám"
já - "101010, 10, 10, 10, 3x desítka"
on - "jak?"
já - "prosím vás, můžete tedy buď ten telfon položit, nebo si to vyřiďtě, ale takhle nevím ke komu mluvíte."
on - "k vám, ale musím domluvit servis" a nakonec to doložil.
já - " je to 101010, 10,10, 10,3x desítka"
on - "můžete mi to napsat na papír?"
já - "prosím? To nevíte jak vypáda 10 tka? A když je 3x to nevíte co je to za číslo?" nechápala jsem, co se odehrává za situaci, zda je to legrace nebo skrytá kamera, nebo co.
on - "no, nám se měnila číslaa dodavatel...blablabla" - nebo něco takového říkal a já vůbec nechápala co to má dělat s tím, že 3x 10 je prostě 3x 10 tka.
Mezitím se dostavil nějaký v obličejí úplně bílý a při těle kolega, který na mě zaútočil, tím samým a to že mají jiná čísla apod. a já na to, že co to má s tím co dělat, že chtěli číslo objednávky a já jim ho říkám a to, že nikdo neví jak vypadá 10tka je pro mě nepochopitelné a co pak dělají, když bych jim řekla, že má objednávka je číslo 22, že to je neví jak vypadá 2jka? A vůbec, že nechápu souvislost. Chlapík na mě zkoušel to co každý český muž, a to, ať se uklidním a neřvu (toto jsem nikdy nepochopila, jak na toto chlapi přijdou - já vím proč, nemají rádi, když je žena třeba jen malinko chytřejší, nebo výřečnější, má odvahu říci jak se věci mají, i třeba 2metrovýmu habánovi, vadí jim, že nejste rozklepaná puťka, vadí jim, že uhodíte hřebíček na hlavičku a že poukážete na jejich nedostatky a na to, že to co říkají nemá spojitost s tou dannou věcí - pak protože nemají argumenty, zkouší použít, že jste hysterka a ječíte a řvete, jste agresivní a máte se zklidnit apod.- milý muži, s tím se jděte vyfotit, zkuste něco jiného.) Pánovi zjevně vadilo, že jsem poukázala na fakt, že tady někdo neví jak vypadá 10tka a že nevidím důvod jí psát na papírek? 
Zůstala jsem nad věcí, a pánovi jsem řekla, že v žádném případě neřvu už jen proto, že mám sebou dítko a že pokud bych začala řvát, pak by všechna dvd z regálu vypadla. On mi řekl, že mě vykáže a že nemám vyhoržovat. Já dostala záchvat smíchu až mi tekly slzy a ptala se, že mě jako chce vykázát násilím i s dítětem? Pořád jsme se mu smála, jak je směšný a poradila jsme mu, že by měl jít do fitka, že potřebuje doplnit hladinu endorfínu. On nato, že i já bych měla a já jsem řekla: " Já, hm, já to nepotřebuji, já mám mladý pane postavičku ham ham, jsme v kondici a postavičku mám super,a to mám dítě, to je co? Já jsem spokojená a já fitko nepotřebuji". Zmohl se jen na hm. Pak byl červený a klepal se a bál se mi podívat do očí. A mě bylo dobře. Nenechám, aby se nějaký chlap po mě vozil, jen proto, že on nebo jeho kolega je neschopný. Dnes nemá nikdo k nikomu pokoru, úctu. Dnes jen chlap záletník nebo egoista (můj EX) lichotí ženám a chová se jako pravý gentleman proto, aby dosáhl svého, ale jinak jsou čeští chlapi bezohlední vůči ženám. Slyším to stále kolem sebe (ne na svou osobu), že je to jen ubohá ženská, nebo zoufalá manželka, ona je chudinka sama, hysterka, apod.
Dámy nenechte na sebe takto útočit, jste silné, silnější než chlap, nenechte ze sebe dělat blbku, která má být doma u plotky, prát a žehlit. Važte si sama sebe a buďte svá, se vším všudy. Nenechte, aby o vás říkali, že jste agresivní, ječíte, máte se zklidnit apod. Však si to vemte, co my ženské musíme vydžet? Menstruační bolesti - ovšem mnoho chlapů i tímto argumentuje. Ať si to zkusí, kroutit se několik hodin i dní v bolestech, zvracet, být totálně mimo. Oni umírají už jen, když mají kašlík!!!!!! Furt je někde píchá a když se poblinkají, tak je to stašlivý zážitek. Ať si zkusí 40 týdnů nosit dítě a těch 40 týdnů být komplet hormonálně otočená, vše vám smrdí a vadí, pálí vás žáha, máte v krku knedlík, nemůžete polykat, zvracíte od rána do 22 hodin (nechápu, kdo napsal, že jsou to ranní nevolnosti), kynete, bolí vás prsa, vadí vám hluk, světlo, lidi, pak se bojíte cokoliv dělat, bojíte se o dítě a vás samotnou a pak ať si to zkusí mít poslíčky a rodit. Ať si zkusí protlačit dírou velkou jako pomelo 4 velké vodní melouny!!!! By chcíply, slaboši! Tak, ať si na mě nikdo neotevírá ústa.
Nicméně má cédéčka hledal pán ve dvolu šuplíkách asi 15 minut, šuplíky otevřel asi 3x a nic, nepomohlo, ani,když se mě ptal co za cédéčka to je a já mu to sdělila. Pak vzal štafle a podíval se do regálů, nic. Ptala jsem se, zda nepotřebuje pomoc. Prý ne, prý to zvládá. Musela jsem se pousmát a říkala jsem si, co mě dnes ještě potká, jaký lidi ještě potkám.
Nenašel je,přišel mu pomoci pán fitnes a ten po 5 minutách má cd našel. Slušně jsem poděkovala, zaplatila a odešla. Oba páni kupodivu pěkně pozdravili. A já si zase chvilku žbrblala, ale pěkně, tentokrát pěkně.
Pak jsme šli do knihkupectví, chtěla jsme nějaké pohádky na čtení. Čtu pohádku na dobrou noc. Ráda si je sama připomenu a tím mé dětství. Jednu knížku jsem vzala hned a hledala jsem dál něco, co by mě zaujalo. Musím říci, že dětských knížek je hafo, ale některé ještě nejsou pro mé dítko, některé knížky jsou bez duše, a některé jsou i pěkně drahé. Já mám raději, když je v knížce více příběhů, nemám ráda takové ty slabé knížečky, kde je 5 stran, je to jedna pohádková epizodka a stojí 150 i více korun. To je masakr. Moc se mi líbily encyklopedie o Dinosaurech a encyklopedie vůbec, navíc, pokud je pěkně ilustrovaná. Ale na ty ještě máme čas. Také mě zaujala encyklopedie člověka, tu si koupím pro sebe, mám ráda evoluci, ráda sleduji Putování s pravěkými lidmi, zvířaty, dinosaury apod. Nicméně, mě čeká i nákup těch malých a drahých epizodek, neboť dítka to mají rádi, navíc, pokud jde o Krtečka.
Hledala jsem i knížku pro mou mamku k vánocům, mám nějakou představu, ale ani jednu neměli. Hledala jsem i něco pro sebe, teď na čtení, nevěděla jsem co bych tak chtěla, zda thriller, bo komedii, nebo něco romantického, nebo záhadu a tak jsem hledala a dítko mi mezitím usnulo a já najednou uslyšela žbrblání. Zvedla jsem hlavu a vyděla jsem starší paní korpuletní postavy, která vyzáží nevypadala vábivě (připomínala mi Lepařovou z Ordinace), ale při rozhovoru s paní pokladní jsem pochopila, že paní je velmi sečtělá a moudrá. Nesuďme dle oblečení a vzhledu,to je také náš problém. Paní si žbrblala nad tituly knih a také hledala, co by jí zaujalo. Upřímně mě velmi mile překvapila i tím, o jaké tituly měla zájem. Mnoho mladých by si mělo brát příklad z takových moudrých žen, babiček, matek...hlavně ti čeští chlapy, kteří se k ženám chovají jak se chovají (jsou výjimky samozřejmě - až ho potkám, napíšu o tom). Měla jsem v ruce mnoho knih,ale nakonec jsem si vzala nějaké veselé vyprávění o ženě, která se z města přestěhovala na vesnici do domku, tak se moc těším.
Ještě jsem se stavila ve stánku z pečivem a koupila něco s mákem a dva chlebíčky a pádila jsem k autu...odjezd ještě pro něco k jídlu domu, pleny a frrrrr domů. Po cestě jsem si uvědomila, že kdo nežbrblá není Čech.
Pěkný večer MMLJ